Zamyšlení provozovatele tohoto e-shopu nad ekologií

v souvislosti se zátěžemi a krmítky.

Zátěž nebo krmítko by měly mít vzhledem k odporu vzduchu při nahazování kromě vhodného profilu i co největší měrnou hustotou. Proto se léta k tomuto účelu používá olovo. Bohužel zátěž či krmítko občas ve vodě z různých příčín zůstane. Posledních pár let se čím dále, tím více, mluví o ekologické nevhodnosti olova a jeho zákazu používání jako rybářských zátěží a krmítek. Jsou různé argumenty pro i proti, ale asi na tom něco bude.

Z mého pohledu je dobré:

1. Více používat přírodní zátěže - např. kámen, a to nejen na zavážku, ale i pro nahazování,
2. Nahradit olověné zátěže a krmítka jinými, méně ekologicky závadnými – například železnými. Beton se mi vzhledem k malé měrné hustotě příliš vhodný nejeví,
3. Když už použít zátěž či krmítko obsahující olovo, tak ošetřené kvalitní barvou, která olovo neprodyšně "uzavře" a zároveň vydrží i tahání po kamenitém dnu.

Někdo může namítnout, proč tedy používat železné zátěže či krmítka, když tvrdíte, že lze olovo opatřit kvalitní barvou, která olovo v zátěži neprodyšně "uzavře"? Jaký je pak rozdíl, že na dně leží vedle sebe utřžená olověná a železná zátěž nebo krmítko, obě neprodyšně uzavřené gumovou barvou?

No jednoduše proto, že utrženou železnou zátěž či krmítko lze najít a z vody vytáhnout za pomocí silnějšího magnetu, olověnou nikoliv :-)

Otakar Doležal